Johann Sporck (asi 1595 – 1679) je velmi barvitou postavou období třicetileté války, kdy začalo platit úsloví, že každý voják nosí ve své tornistře maršálskou hůl. Dlouho se tradovala pověst, že pochází ze zchudlé hraběcí rodiny.  Ve skutečnosti byl synem poddaného sedláka ve Sporckhofu  ve Vestfálsku. V mládí se dal najmout jako bubeník do vojska Katolické ligy vedeného kurfiřtem Maxmiliánem I. Bavorským a v roce 1620 se zúčastnil bitvy na Bílé hoře. Osobní statečnost a vojenské schopnosti mu umožnily poměrně rychlou kariéru. V roce 1639, navzdory prostému původu a okolnosti, že se nikdy se nenaučil číst a psát, byl povýšen na plukovníka jízdy.  O osm let později přešel z vojska bavorského kurfiřta do císařské armády a císař Ferdinand III. ho jmenoval polním podmaršálkem a udělil mu titul svobodného říšského pána. Kromě panství Konojedy získal v Čechách panství Heřmanův Městec, Lysá nad Labem, Choustníkovo Hradiště, Kuks a další. Johann Sporck se jako velitel osvědčil nejen na bojištích třicetileté války, ale také v bojích s Turky. Není proto divu, že mu byl císařem přiznána hodnost generála kavalérie a v roce 1660 byl povýšen do hraběcího stavu, byť o to nijak nestál. Odmítl zaplatit předepsanou prováděcí taxu se slovy „darovaného hraběte nekupuji a koupeného nepotřebuji“. Císař mu poté zaplacení taxy prominul.

Dědicem Johanna Sporcka a novým majitelem Konojed se stal jeho syn z druhého manželství s Eleonorou Marií von Fincke osvícený Franz Anton Sporck – František Antoním Špork (1662 – 1738), osobnost přinejmenším stejně pozoruhodná jako byl jeho otec. Na rozdíl od něj se však velmi zajímal o nejnovější vědecké poznatky a byl velkým podporovatelem umění a nadšeným lovcem. Proto také uvedl do Čech lovecký řád sv. Huberta, předchůdce zednářských lóží, a sám se jmenoval jeho velmistrem. Protože s rodinou bydlel v nedalekých Valkeřicích, kde nechal v roce 1701 vybudovat lovecký zámeček, přestavěl zámek v Konojedech na špitál pro chudé a vysloužilé vojáky ze zdejšího panství a také zde pro ně zřídil lékárnu.

Velkou vášní Františka Antonína Šporka byly knihy. V Lysé nad Labem měl od roku 1710 tiskárnu, kde vydával především filozofické a teologické spisy, jejichž autory byli představitelé neoficiálních katolických proudů a také satiry a letáky. Právě kvůli nim se stal podezřelým z podpory kacířství. Po stížnosti generálního vikáře pražského arcibiskupství Josefa Daniela Mayera nařídil v roce 1712 císař Karel VI. Šporkovu tiskárnu zavřít a jeho knihovnu, v níž se nacházelo přes 30 tisíc svazků, zabavit. František Antonín však ještě včas odvezl z Lysé část zde vydaných knih a ukryl je právě v Konojedech.

Jako vášnivý sudič se často dostával do soudních sporů, které pro něj často nekončily dobře. Když jednou odmítl proplatit právníku Neumannovi z Pucholzu směnku na 5000 zlatých, protože nebyl spokojen s jeho službami, ocitl se v roce 1718 nakrátko i ve vězení pro dlužníky. Proslulými se staly  jeho konflikty s jezuity. Na jejich popud byly v roce 1729 prohledány jeho zámky v Kuksu a v Konojedech a také jeho pražský palác. Na základě prozkoumání zabavených knih byl hrabě Špork obviněn z kacířství, rouhačství a šíření bludů a hanlivých letáků. Po dlouhých soudních tahanicích vyšel naštěstí z celého procesu jen s peněžitým trestem..