V čele řádu stojí generální převor sídlící v mateřském konventu, který je ve Florencii při kostele Zvěstování P. Marii, řád tvoří provincie, vždy s provinciálním převorem. Konvent /převorství/ vede převor (prior). Konventuálové se dělí na kněze a laické bratry. Vyjma jediného středověkého domu servitů v Praze vznikly všechny další až během 17. a 18. století konvent u P. Marie Sedmibolestné v Rabštejně r. 1666, konvent u P. Marie Loretánské v Jaroměřicích r. 1675, konvent u sv. Petra a Pavla v Nových Hradech r. 1677, konvent  u Nanebevzetí P. Marie v Králíkách r. 1710, konvent u sv. Andělů Strážných ve Veselí na Moravě r. 1714, konvent u Nanebevzetí P. Marie v Konojedech r. 1739.

České a moravské domy patřily nejdříve k německé provincii, od r. 1714 k nově vzniklé české provincii, která přestala existovat za josefínských reforem, definitivně zanikla v r. 1883, poslední existující konvent v Nových Hradech byl připojen k tyrolské provincii.

Řeholníci se odívají do černého hábitu se škapulířem a koženým řemenem. Znak tvoří minuskulní iniciály sm.

Řádové kostely jsou především zasvěceny P. Marii, na kterou se obrací zbožnost servitů. Vlastními světci řádu je Sedm zakladatelů, sv. Juliana Falconieri, sv. Filip Benitius, sv. Peregrinus Latiosus a od r. 1962 sv. Antonio Maria Pucci.